FV PK Sonnberg/Zumberk e. V.
Kopf

 

Sonnberg/Žumberk in neueren Quellen und Dokumenten ab 1945

1945 1945

 

Kde byli  Buquoyové

Toho 25. září bylo nevlídno. Nebe zatažené, hustě, vytrvale mrholilo. V okolí Kaplice a Nových Hradů je šumavské podnebí — tam tedy bylo tím smutněji. Chuch­valce mlhy a moře bláta. A déšť — déšť... A přece ten den byl velkým svátkem kraje a třeba nesvítilo slunce, ti ves­ničtí lidé tam v jižních Čechách měli v srdci teplo a jaro. Byl to den, kdy ve zgermanisovaném pomezí vlasti došlo k zahájení soustavného osídlování půdy českými lidmi. Symbolický akt za účasti zástupců ministerstva zemědělství byl proveden v obci Žumberku u Trhových Svinů. Do nedávná ryze německá obec, tak jako celý ten kraj zde. Všechno němectvi ovšem uměle udržované, záměrný „ostrov", hnízda neklidu. Zde v jižních Čechách měl o ně zásluhu šlechtický rod Buquoyů, cizácké šlechty, přišedší po Bílé hoře. Buquoy seděl na Nových Hradech a do poslední chvíle letošního května byl z nejhorlivějších stoupenců Hitlerových a z největších, otevřených nepřátel všeho českého.
25. září se Žumberk změnil v českou vesnici. Zemědělci, kteří se zde ujali majetku a práce, přišli z Českobudějo­vicka. Nepřišli jako zlatokopové na vlastní pěst. Osídlování pohraničí kolem Kaplice je druhým úsekem ministerstvem už organisované osidlovaci akce, zahájené lidmi z Táborská na Chebsku. Na Kaplicko přijeli v dlouhé koloně selských vozů, naložených nábytkem a nástroji, nářadím i drobným dobytkem. Přijeli s celými rodinami, ve svátečním, s přís­ným klidem v ožehnutých tvářích. Kolona zastavila předvjezdem do vsi. Všude vlají naše vlajky, před kostelem stojí řečniště z chvojí. Noví hospodáři sem jdou vážným, těž­kým krokem, ženy vedou za ruce děti, všichni se staví kolem tribuny, s které pak vedle jiných mluví především zástupce ministerstva zemědělství ing. Jiří Koťátko. Mluví o vážnosti významné chvíle. Mluví o tom, že osidlovatele čeká těžký život těžké práce, ale také čest býti nositeli češství na české půdě. Lidé poslouchají bez hnutí. Prší, nepřestává pršet, ale oni vědí: jdeme do nového — nejdeme sem kořistit, ale pracovat, obdělávat půdu živitelku.

Po slavnosti se kolona vozů trhá. Hospodáři se rozjíždějí do přidělených stavení. Vůz za vozem mizí ve vratech, odkud Němci stříleli na naše vojáky, když při mobilisaci v r. 1938 přišli je upozorniti, že jako občané republiky musí také poslechnouti mobilisační vyhlášky. Neposlechli — stříleli. Necítili se našimi občany, chtěli domů, do německé říše. Nyní jím tedy bylo vyhověno. Šli. Na jejich místo nastoupili věrní synové národa i státu. Přišli i čeští učitelé, bezpečnostní orgány — Žumberk je český. A bude celé pohraničí české, musí býti Kéž tam ti naši lidé v nových domovech dojdou štěstí! Drb.

Kde byly Buquoyové – popisky pod fotografiemi

 

Übersetzung (Dr. T. Sterneck)

Wo die Buquoys waren

Der 25. September war ein unangenehmer Tag. Der Himmel war bewölkt und es gab ausdauernden dichten Nieselregen.
Die Gegend um Kaplice [Kaplitz] und Nové Hrady [Gratzen] wird vom Böhmerwaldklima geprägt, deswegen war es dort noch mehr deprimierend. Nebelklumpen und jede Menge Schmutz. Und Regen... Regen...
Und dennoch wurde der Tag ein großer Festtag für den ganzen Kreis und obwohl die Sonne nicht schien, war den Dorfbewohnern dort in Südböhmen warm ums Herz, wie im Frühling.
Es war der Tag, als es begann, im germanisierten Grenzgebiet unseres Vaterlandes tschechischen Menschen Grund und Boden für eine systematische und dauerhafte Ansiedlung zu übertragen.
Dieser symbolische Akt fand unter Beteiligung der Vertreter des Ministeriums für Landwirtschaft in der Gemeinde Žumberk [Sonnberg] bei Trhové Sviny [Schweinitz] statt.
Einer bis vor kurzem rein deutschen Gemeinde, so wie der gesamte Kreis. Jedoch auch hier eine künstlich gepflegte Insel des Deutschtums als permanenter Unruheherd.
Hier in Südböhmen verdiente sich um das Deutschtum das Adelsgeschlecht der Buquoys, ein fremder Adel, der nach der Schlacht am Weißen Berg angekommen war.
Der von Buquoy saß in Nové Hrady [Gratzen] und bis zum diesjährigen Mai war er einer der eifrigsten Hitleranhänger und der größten offenen Gegner alles Tschechischen.
Am 25. September wurde Žumberk [Sonnberg] ein tschechisches Dorf.
Die Bauern, die hier Eigentum und die Geschäfte übernahmen, kamen aus dem Budweiser Bezirk. Sie kamen nicht wie Schatzgräber auf eigene Faust.
Die Besiedlung des Grenzgebietes um Kaplitz stellte eine zweite Etappe der vom Ministerium bereits organisierten Kolonisierung dar, die um Cheb [Eger] durch die Ansiedlung der Leute aus dem Taborer Kreis begonnen hat.
In das Gebiet um Kaplitz kam eine lange Kolonne ländlicher Wagen, die Möbel, Instrumente und Arbeitsgeräte aufgeladen hatten und auch Kleinvieh mitführten.
Die Leute sind mit den ganzen Familien gekommen, feierlich angezogen, mit strenger Gelassenheit in sonnenverbrannten Gesichtern.
Die Kolonne hielt vor der Dorfeinfahrt. Überall wehen unsere Fahnen, vor der Kirche steht ein Rednerpult aus Reisig.
Die neuen Wirtsleute gehen mit ernstem schweren Schritt hinüber, Frauen führen die Kinder an der Hand, groß und klein stellt sich rund um die Tribüne auf, dann spricht hier neben anderen der Vertreter des Landwirtschafts-ministeriums, Ing. Jiří Koťátko.
Er spricht von einem ernsten und bedeutungsvollen Augenblick. Er spricht davon, dass die Ansiedler ein hartes Leben und schwere Arbeit erwartet, aber auch die Ehre, auf diesem tschechischen Boden das Tschechentum zu repräsentieren.
Die Menschen hören regungslos zu. Es regnet, es regnet ununterbrochen, aber sie wissen: Wir gehen in eine neue Heimat – wir kommen nicht, um Beute zu machen, sondern um zu arbeiten, den Acker zu bestellen und das Land zu ernähren.
Nach der Feier löst sich die Kolonne auf. Die Wirtsleute fahren die für sie bestimmten Gebäude an.
Wagen für Wagen verschwindet in den Toren, von wo Deutsche auf unsere Soldaten gefeuert haben, als diese bei der Mobilisierung im Jahre 1938 gekommen sind, um sie darauf hinzuweisen, dass auch sie als Bürger der Republik den Anordnungen der Mobilisierung Folge zu leisten hätten.
Sie gehorchten nicht – sie schossen.
Die Deutschen fühlten sich nicht als unsere Bürger, sie wollten heim, ins Deutsche Reich. Nun wurde ihren Wünschen entsprochen. Sie gingen weg.
An ihre Stelle sind treue Söhne des Volkes und Staates getreten.
Auch tschechische Lehrer und Sicherheitsorgane sind gekommen – Žumberk [Sonnberg] ist nun tschechisch. Das ganze Grenzland wird tschechisch, es muss tschechisch sein.
Finden unsere Leute dort im neuen Heim ihr Glück!
Drb. [Abkürzung des Namens vom Verfasser]

 

Über uns | Übersicht | Impressum | Kontakt | c©2007 FV Pfarrkirche Sonnberg/Zumberk Südböhmen e.V.